Nedávno jsem zveřejnil článek o situaci na JHMD od Martina Boháče. A Honza Hruška přidává naopak článek z druhé strany hranice.
Skoro všechna fota: Michael Rauch, na všech fotografiích je Honza Hruška (CityRail) jako strojvedoucí parní lokomotivy na gmündské úzkokolejce
Na území historického Vitorazka, dnes nazývaného v Rakousku jako Waldviertel (lesní čtvrť), ve spolkové zemi Dolní Rakousko dodnes pravidelnému turistickému provozu slouží dvě úzkorozchodné dráhy rozchodu 760 mm nedaleko za českou hranicí.
Starší trať prakticky kopírující českou hranici vede z Gmündu do Litschau (česky Ličov) a zahájila provoz 4.7.1900, měří 25 km. Její odbočka z Alt Nagelbergu do Heidenreichsteinu (česky Kamýk) měří pak dalších 13 km. Mladší jižní trať kolem Lužnice trasovaná přes Weitru (česky Vitoraz) do Gross Gerungs měří celkem 43 km a její provoz byl zahájen postupně. Napřed v méně náročném 24 km dlouhém úseku do Steinbachu – Gross Pertholz dne 10.8.1902 a pak 1. března 1903 ve zbytku tratě do Gross Gerungs (km 43).
Obě tratě jsou svým charakterem velmi odlišné, a zatímco severní větev vede víceméně po rovině s překonáním jednoho většího rozvodí mezi Lužnicí a říčkou Dračicí u zastávky Brand, má jižní trať, poté co opustí nivu řeky Lužnice, pomalu horský charakter, kdy překonává mnoha oblouky a dvěma tunely východní výběžky Novohradských hor a u zastávky Bruderndorf pak i evropské rozvodí Labe – Dunaj v nadmořské výšce 806 metrů nad mořem. Nejnižší místo celé tratě je pak v Gmündu u řeky Lužnice ve výšce 486 metrů nad mořem.
Velmi zajímavou historii má pak nejen samotné okresní město Gmünd, ale i vedení obou tratí v jeho nejbližším okolí. Až do roku 1918 totiž patřila celá oblast k Dolním Rakousům, kdy v roce 1919 byla na základě mírové smlouvy podepsané v Saint Germain ve Francii rozdělena mezi Československo a Rakousko. Hranice byly definitivně vytýčeny až k 1. říjnu 1920 a díky tomu se celé původní zázemí obou úzkokolejek ocitlo na území Československa stejně jako původní hlavní Gmündské nádraží a železniční dílny ležící na hlavní trati z Vídně do Prahy. Kolem nádraží a dílen pak v roce 1922 vzniklo na české straně nové město nazvané České Velenice. Až do roku 1924 tedy vlaky jezdící výhradně do Rakouska vyjížděly z dnešního českého území. V tomto roce bylo otevřeno nové nádraží v Gmündu jak na normálním tak i úzkém rozchodu a bylo tak opuštěno české zázemí. Trať do Gross Gerungs vedla od té doby již jen po rakouském území. Do Litschau se však, s výjimkou válečných let, jezdilo stále přes československé území a to až do 19.12.1950, kdy byla trať definitivně přeložena na rakouské území a hranici zatarasila na dalších skoro 40 let neprodyšná železná opona. Z původní podoby tratí se dochovalo jen pár artefaktů jako například most přes Lužnici, který slouží jako pěší hraniční přechod mezi Českými Velenicemi a Gmündem a na něj navazující kolejový triangl sloužící pro občasné otáčení lokomotiv a vozů. Dnešní kaštanovou alejí okolo velenické Revoluční ulice k nádraží se však ještě před 100 lety proháněly úzkorozchodné vlaky.
Rakouské státní dráhy, které úzkokolejky provozovaly od roku 1922, postupně na obou tratích utlumovaly pravidelný provoz, napřed na severní větvi, kde byla osobní doprava zastavena už v roce 1986, později i na jižní větvi v červnu 2001. Pravidelná nákladní doprava skončila na obou tratích na přelomu let 2000 a 2001. Naštěstí na obou tratích prakticky okamžitě začal turistický provoz, zpočátku ještě v režii ÖBB. V lednu 2010 obě tratě převzala do správy spolková zem Dolní Rakousko a to prostřednictvím svého organizátora veřejné dopravy NÖVOG. Pod tuto společnost s ručením omezeným spadají dnes nejen všechny ostatní dolnorakouské úzkokolejky, ale také dvě tratě normálního rozchodu a zubačka na Schneeberg. Více najdete na webu https://www.niederoesterreichbahnen.at/.
Dnešní provoz v okolí Gmündu už je pouze turistický a to v období od dubna do října. Ani celkem malý počet vlaků však provozovatele neodrazuje od masivních investic především do infrastruktury obou tratí, ale nejen to. Obě tratě procházejí postupnou obnovou svršku, mnoho přejezdů hlavních silnic je nově zabezpečeno, kolejiště stanic jsou přestavěny a zredukovány na potřeby turistického provozu. Všemu vévodí zcela nové nádraží, depo s dílnami a provozní centrum v Gmündu otevřené v roce 2014 na ploše původního úzkorozchodného nádraží. Dráha tím sice definitivně ztratila napojení k normálnímu rozchodu, ale právě masivní investice zaručují oběma budoucnost. Nový vlastník nešetří ani na vozidlech a jejich opravách a tak jsou zde po generálních opravách v provozu dvě parní lokomotivy řady Mh čísel 1 (opravena 2013) a 4 (opravena 2018). Místní turistický provoz dále zajišťují 2 motorové lokomotivy původní řady 2095 z let 1958 – 1962 a 3 motorové vozy původní řady 5090 z 80. let a souprava celkem 15 historických osobních vozů.
Okolí obou tratí je protkáno mnoha turistickými cestami a cyklostezkami a zejména blízkost české hranice dává možnost velmi zajímavého krátkého výletu k sousedům. Letní autobusové spojení pak spojuje rakouské Litschau s Novou Bystřicí právě v časech příjezdů parního vlaku, z Českých Velenic je asi nejjednodušší dojít do Gmündu pěšky nebo dojet na kole. Ta jsou navíc ve vlacích přepravována zdarma. Jeden z reklamních sloganů zdejších drah zní, nastupte a načerpejte sílu, což jistě splní pravidelně řazený barový vůz (vyjma vlaků vedených motorovým vozem). Jako jediná nevýhoda se může jevit jazyková bariéra, ale zejména severní trať je vybavena řadou informačních tabulí s vícejazyčnými popisy včetně češtiny, stejně jako mutace webové stránky, kde najdete veškeré podrobnosti vč. tarifu, viz https://www.waldviertelbahn.at/ i včetně české jazykové verze.
Parní vlaky na obou tratích můžete potkat od dubna do října vždy první a třetí víkend v měsíci, kdy v sobotu jede parní lokomotiva po 13. hodině do Gross Gerungs a v neděli v 10 a 14:30 do Litschau. V ostatní dny v týdnu vyráží na trať buď motorové vozy, nebo souprava starých dvounápravových vozů s motorovou lokomotivou v čele. Nejen s parními vlaky je spojena řada zajímavých doprovodných akcí jako například gulášový vlak, setkání se silničními veterány, vlak doprovázený dechovou kapelou místních železničářů, přepadení vlaku bandity a mnohé další. Mimořádné vlaky vyjíždí také v době adventu a na Silvestra. Provoz na 13 km dlouhé větvi z Alt Nagelbergu do Heidenreichsteinu ožívá hlavně v době letních prázdnin a provoz zde zajišťuje klub Waldviertler Schmalspurbahnverein (WSV) prostřednictvím dalších neméně historických vozidel, především řady 2091 z 30. let 20. století. Podrobnosti najdete na https://www.wackelsteinexpress.at/. Jistým letním zpestřením je pak souběžná jízda vlaků obou provozovatelů po více než kilometr dlouhém souběhu obou tratí v Alt Nagelbergu.
Foto: Jan Hruška,2.6. 2023
Jan Hruška (CityRail)
